15-06-2010 09:05 | Josef Kubeczka

Macbeth, jedna z nejtemnějších her Williama Shakespeara, začátkem června letos poprvé rozpohybovala otáčivé hlediště v českokrumlovské zámecké zahradě. S premiérou nové inscenace tam vystoupilo Jihočeské divadlo z Českých Budějovic. A zároveň se opět připomněla naléhavá otázka, jak dlouho ještě tato kontroverzní točna bude rozdmychávat vášně jejich odpůrců i zastánců.

Na úvod trochu historie. První improvizovaná točna se roztočila v roce 1958. Šedesát diváků shlédlo inscenaci Jiráskovy Lucerny. Točna byla poháněna lidskou silou. Úspěch premiéry byl tak obrovský, že následovalo dalších 22 představení, což později vedlo k založení tradice současných letních sezón otáčivého hlediště. Dnešní točna je poháněna elektromotory a pojme více než 650 diváků. Její úspěch umocňuje překrásné prostředí noční zámecké zahrady s využitím letohrádku Bellarie, nejcennější stavby zahradní architektury v Čechách.

V prosinci 1992 na zasedání Mezivládního výboru pro světové dědictví v Santa Fe byla Městská památková rezervace Český Krumlov zapsána do Seznamu světového dědictví UNESCO. O deset let později nazákladě podnětu českokrumlovských občanů UNESCO sděluje, že umístění otáčivého hlediště v zámecké zahradě je nevhodné a upozorňuje, že nemá být vydáno další povolení k jeho činnosti. Od té doby točna dostává jen časově omezená povolení k činnosti. Letos je to trochu jinak, řekl Českému rozhlasu ředitel Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Jiří Šesták:

"Doposud jsme skutečně měli smlouvu vždycky na jeden rok, letos je to poprvé, kdy je smlouva podepsána do roku 2015, a tím pádem máme před sebou perspektivu pěti sezón. Smlouva je mezi Památkovým ústavem a městem České Budějovice jako vlastníkem točny. Já si myslím, že by bylo špatné, kdybychom se starali až v roce 2015, co bude dál. I to určité zadání, které směřuje z ministerstva kultury, je, že by se mělo řešit další budoucnost otáčivého hlediště, to znamená, jestli se bude rekonstruovat, nebo se postaví nová na tom samém místě. Pokud samozřejmě nevznikne jiné rozhodnutí, které změní toto rozhodnutí."

Otáčivé hlediště je z pohledu divadelníka určitě inspirativní prostor, avšak pro památkáře a architekty působí v českokrumlovském zámeckém parku jako pěst na oko. Známý historik architektury Zdeněk Lukeš je také přesvědčen, že tam pro něj není místo:

"Myslím si, že by tam být nemělo, že tam nepatří. Především je to velice cenný historický areál, památka UNESCO, je tam pavilónek Bellarie. Myslím si, že pokud je to tak úžasná atrakce, tak nemůže být problém postavit nové otáčivé hlediště někde úplně jinde a tu atrakci přenést jinam. Je to skutečně součást nějakého historického, velice cenného území, kde ta točna nikdy dřív nebývala. To je podobné, jako kdybyste takovou atrakci postavil třeba na 3. nádvoří Pražského hradu. Prostě je to nemírně cenný areál. Já jsem teď tady měl experty z ICOMOS-u (Mezivládní výbor pro světové dědictví - pozn. red.), z celého světa. Oni se tam byli podívat a všichni se vyjadřovali s naprostým zděšením o tom, že v tomto nádherném prostředí se nachází něco takového."

Ředitel Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Jiří Šesták sice takovou argumentaci neodmítá, ale zároveň nabízí argumenty zastánců točny v zahradě českokrumlovského zámku:

"To otáčivé hlediště tam plní svojí funkci kulturního zařízení, které vzniklo v určitém čase, v určitých historických souvislostech, je to posazeno v kontextu te krásné zahrady. Samozřejmě rozumím tomu, že řadě lidí se to nelíbí tak, jako řada lidí je z toho nadšená. Já si to umím představit jak v té zahradě, tak mimo tu zahradu. Problém vidím především v tom, že když se to vytísní ze zahrady a nebylo by to připravené, tak ta točna zanikne. To by byla obrovská škoda. Těch míst, kde by bylo vhodné prostředí, to znamená především kulisa těch stromů a nejenom kulisa, ono to totiž dělá velmi důležitý akustický prostor, není tolik. Více méně bychom se zase dostali do jiných historických zahrad nebo parků, kde by ta točna z tohoto pohledu opět vadila. Kdyby se to mělo udělat na zelené louce a ty stromy vysadit, tak to nebude splňovat ty podmínky jak technické, to znamená akustické, tak i ty estetické, ale umím si představit, za určitých okolností samozřejmě, že otáčivé hlediště může být osazeno někde jinde. Cennost tohoto fenoménu je v rovině kulturní, že zprostředkovává divadelní umění, estetický zážitek lidem, kteří se samozřejmě nedívají na tu velkou stavbu, ale dívají se z té velké stavby do toho prostoru, do kterého by třeba vůbec nepřišli. Hlavně se dostávají do kontaktu s dramatickou literaturou v různých podobách, ať už s činoherní, hudební, operní baletní, ke které by se třeba normálně nedostali. A v současné době, kdy žijemeskutečně dá se říct ve velmi konzumní společnosti, kde nám vévodímateriální hodnoty, každé takové zařízení, kterézprostředkovává duchovní zážitek člověku, je nesmírně cenné. A já si myslím na druhou stranu, že by se to mohlo respektovat po ten svůj historický čas, který je třeba tomu fenoménu vymezen, protožeurčitě ta zahrada jednou bude bez otáčivého hlediště, bude třebaněkde jinde, nebo nebude o něj takový zájem. Myslím si ale, že by semělo tak, jako jiné stavby v jiných historických kontextech, zařízeních, ponechat, pokud nenajdeme lepší řešení. To lepšířešení se bohužel zatím nenašlo."

A co na to historik architektury Zdeněk Lukeš?